Vzpomínky Oskarova bratra Norberta

Můj otec byl významný obchodník a po příchodu Němců se mu dostalo rady, aby nezůstával doma, protože jej Němci mohou hledat. [...] Rozhodl se proto okamžitě odejít. [...] Protože byl pátek [předvečer šabatu, na nějž zbožní Židé nesmějí cestovat], museli jsme jít pěšky, byli jsme ortodoxní. Jediné věci, které si můj otec vzal s sebou, byl talit a tefilin [plášť a řemínky nošené při modlitbě]. To bylo vše, co zbylo bohatému, prosperujícímu a respektovanému obchodníku. Rozhodli jsme se jít do Bohumína, kde žil bratr mé matky, Jakob Bronner. [...] z Bohumína jsme pokračovali do rodiště mého otce, Osvětimi.

Když Němci vpochodovali do Československa, můj bratr Oskar, o deset let starší než já, byl v Polsku na obchodní cestě. Pracoval pro naši textilní společnost, cestoval po zemi a prodával naše výrobky. [...] Jakmile němečtí vojáci vkročili do Ostravy, zavolali jsme mu a řekli, aby se nevracel. Oskar měl dostatek peněz, a tak promluvil s několika přáteli a zorganizoval letadlo, kterým přiletěli z Varšavy do Londýna. Bohužel jim ale odmítli povolit vstup. [...] Bratr a jeho přátelé se proto rozhodli žádat o statut uprchlíků, ale Britové to nechtěli uznat a rozhodli se je poslat zpět do Polska. Bylo tam deset českých židovských uprchlíků, deset mladých mužů z Československa. Můj bratr byl mladý, ale velmi nápaditý a sehrál zásadní roli v tom, že těch deset nakonec mohlo zůstat. Když měli na letišti nastoupit do letadla, jímž měli být vráceni, bratr najednou vytvořil velký zmatek. Křičel a ječel, lehl si na podlahu, kopal kolem sebe a odmítal vstát. Později nám o tom vyprávěl. Bylo tam několik reportérů, kteří ho fotografovali.

[...] dánský pilot naštěstí odmítl vzlétnout. Když viděl ten zmatek, odmítl tyto zoufalé lidi vzít na palubu. Bylo to jediné letadlo z Londýna do Varšavy. Znovu to byl mazl [štěstí]. Tak těch deset mužů ve vězení očekávalo svůj osud, zatímco Britové o nich rozhodovali. Potom o této události vyšel článek na titulní straně Daily Mailu, s obrázkem mého bratra, který je odnášen zpět do letadla [...]. Vzbudilo to velkou nevoli. [...] Nakonec bylo všech deset propuštěno a po několika dnech získali povolení zůstat v Anglii.

Moravská Ostrava, 9. května 1939

Je opravdu smutné, že jste tam byli ponecháni teprve po takových těžkostech a takové komedii, ale přesto jsem se na základě tvého líčení a přiložených obrázků musela od srdce smát. Každopádně jsi se velmi snažil a stala se z tebe veličina, Max si myslí, že bys měl a conto tohoto do Hollywoodu [!] Ostatně i Frida nám poslala podobný výstřižek z jedněch francouzských novin, kde jsi odnášen.

Čeští uprchlíci, kteří přiletěli, zůstanou

Od našich londýnských korespondentů
Londýn, pátek.

Dobrodružství jedenácti uprchlíků české národnosti, kteří ve středu přistáli v Croydonu a byli tam zadrženi a kteří měli být zítra vráceni lodí do Dánska, mělo šťastný konec. Židovský pomocný výbor pro uprchlíky z Německa, který dosud nepřijímal zodpovědnost za uprchlíky z Česko-Slovenska, se dnes rozhodl jako mimořádné opatření poskytnout za ně nezbytné záruky tak, aby mohli být v zemi přijati.

Z úředních míst se dozvídáme, že tato skupina přiletěla z Krakova v Polsku v pronajatém letadle, s mezipřistáním v Kodani. [...]

Tamější pohraničníci [v Croydonu] konzultovali s ministerstvem vnitra, jež se obrátilo na uprchlické výbory, které o této skupině nic nevěděly a nebyly připraveny je sponzorovat. V důsledku toho bylo těchto jedenáct lidí zadrženo a měli být posláni lodí zpět do Kodaně.

Lze předpokládat, že tato skupina podnikla zoufalý pokus o vstup do naší země kvůli novému vízovému systému pro Čechy přijíždějící do Anglie, který má vstoupit v platnost 1. dubna a který byl oznámen v lednu. [...]

Koluje mnoho historek o množství uprchlíků vrácených během tohoto týdne. Získal jsem tato čísla. Celkový počet cizinců všech kategorií, kteří přiletěli do Croydonu ve středu, obnášel 257, z nichž 118 byli Němci a 45 Češi. Odmítnuto bylo 10, z nichž všichni byli Češi. Včera v Croydonu přistálo 241 cizinců, z nichž 82 byli Němci a 81 Češi. Vstup byl odmítnut 20 Čechům.