V průběhu rozhlasových novin jsme dostali tuto zprávu. Rada ministrů Sovětského svazu oznámila, že na černobylské atomové elektrárně pokračují práce k likvidaci následků nedávné havárie. V důsledku přijatých opatření za uplynulých čtyřiadvacet hodin se vylučování radioaktivních prvků snížilo a také úroveň radiace v oblasti elektrárny se snížila. Měření prováděná odborníky pomocí kontrolní aparatury svědčí o tom, že řetězová reakce štěpení jaderného paliva neprobíhá a reaktor je umrtven. Pokračují práce při očišťování zamořených úseků, k jejich provádění byly povolány specializované jednotky vybavené nezbytnou moderní technikou a účinnými prostředky. Některé agentury na západě rozšířily zvěsti o tom, že při havárii zahynuly tisíce lidí. Jak už bylo oznámeno, ve skutečnosti zahynuli dva lidé a hospitalizováno bylo celkem 197 lidí, z nichž 49 opustilo nemocnici po vyšetření. Práce závodů, kolchozů, sovchozů i institucí pokračují normálně. Rada ministrů Ukrajiny oznámila, že podle údajů vládní komise se radiační situace na černobylské elektrárně a přilehlém okolí zlepšuje. Stav ovzduší na ostatním území Kyjevské oblasti a Kyjeva nevyvolává obavy. Kvalita pitné vody i vody v řekách a vodojemech odpovídá normám. Stav prostředí se neustále sleduje.

Jak už bylo oznámeno, provádějí v souvislosti s havárií v černobylské jaderné elektrárně v Sovětském svazu kompetentní československé orgány, technická pracoviště Československé komise pro atomovou energii, Meteorologický ústav, Technické služby československých jaderných elektráren a další místa v jednotlivých krajích soustavná měření radioaktivity. Jejich poznatky z měření, které vyhodnocují Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky a Ministerstvo zdravotnictví Slovenské socialistické republiky, ukazují, že není ohroženo zdraví obyvatelstva, a že proto není třeba přijímat zvláštní opatření na území Československa.

A na závěr Sláva Volný a jeho komentář k černobylské katastrofě.

Mraky nasycené radioaktivními zplodinami po katastrofě v Černobylu již dávno rozhodily svou nebezpečnou nálož po evropských zemích. Lidé si zvykli, že počet becquerelů v zelenině, ovoci, houbách se zase o něco zvýšil a noviny zaznamenávají jen obzvláštní případy. To, když západoněmecké úřady vrátí do Rumunska náklad zeleniny, u které přípustná dávka záření byla podstatně překročena, když ve Švédsku mají být utraceny stovky sobů, kteří se stali zdrojem radioaktivity. Ti opatrnější obyvatelé Skandinávie i střední Evropy se stále ještě často s obavou ptají: Co smíme a co nesmíme jíst?? Jsou pískoviště či louky pro naše děti už skutečně nezávadné? Bouře vzrušení opadla, poměry se stabilizovaly a staly se téměř normálními. Zůstaly však otázky, na které těžko hledají odpověď i odborníci na slovo vzatí. Prostý občan, zejména v zemích východní Evropy, je odsouzen k mlčení. Ten se nesmí ani ptát. Má věřit. Ale komu a čemu? Komunistická strana ztratila natolik důvěru u občanů, že všechna její prohlášení o tom, že ve stavbě atomových elektráren se bude pokračovat podle stanoveného plánu, jsou přijímána minimálně s rozpaky, a její ujišťování, že v Československu se katastrofa podobná černobylské nemůže přihodit, s velkou dávkou skepse. Koho se má československý občan žijící nedaleko Jaslovských Bohunic, Dukovan či Temelína ptát? Kdo mu může dát záruku, že jednoho rána se neprobudí uprostřed životu nebezpečného, radioaktivitou nasyceného mračna? Výstavba atomových elektráren je přece linie schválená nejvyšším stranickým orgánem. O takové linii se diskutovat nepřipouští. Maminky nemohou projevit strach o své děti, neboť v Československu se přece demonstrovat nesmí. Sdělovací prostředky už dávno přestaly být zdrojem informací, a už vůbec ne informací, které se nehodí do krámu stranické špičce. Redaktorům je dovoleno občas vést bezzubé rozhovory, které prokazují, že nebezpečí neexistuje, že si ho vymýšlejí nepřátelé socialismu a atomové reaktory sovětského typu jsou nejbezpečnější na světě. Před Černobylem tomu třeba mohl někdo i věřit.