Vážení přítomní, vážení spoluobčané,
za několik hodin se staneme svědky a současně budeme i aktivními účastníky jedné z nejvýznamnějších událostí dosavadní existence českého státu. [...] O dnešní půlnoci přestane Česká republika existovat jako samostatný státní celek a stane se součástí Evropské unie. [...]
Jak už to v životě člověka i celé lidské společnosti bývá, dnešním dnem něco získáváme, ale současně i něco ztrácíme. Měli bychom udělat všechno pro to, aby byl poměr toho, co získáváme a co ztrácíme, pro nás příznivý, což v žádném případě není a nebude automatické. [...]
Musíme se v prostoru, který nám otevírají, prosadit nejen jako jednotlivci a jednotlivé instituce, ale i jako celý český stát, jehož úkolem je zajistit prosazování toho, co přesahuje individuální zájmy každého z nás. Tyto širší zájmy existují a nepřipusťme ani na okamžik, aby byly někým z nás či někým mimo nás označovány za dávno překonaný nacionalismus. [...]
My dnes nevstupujeme do Evropy, protože v té už dávno jsme a byli jsme v ní vždycky, i v dobách naší největší poroby. Dnes vstupujeme do Evropské unie a náš úkol je proto daleko prozaičtější: umět se orientovat a pohybovat v bruselských strukturách a v jimi utvářeném složitém nadnárodním celku. Nesmíme se tam ztratit. Musíme zajistit, aby nedošlo k rozmazání naší identity a ke ztrátě základních atributů českého státu, kterých si – pevně věřím – všichni vážíme a vážit budeme i nadále. [...]
Španělský sál Pražského hradu, 30. dubna 2004
Vážení spoluobčané, vážený pane prezidente, vážení hosté,
společně se nacházíme v jedinečné a neopakovatelné situaci - zítra ráno se probudíme nejen v České republice, ale i v Evropské unii. Svou vlast neopouštíme, nenahrazujeme, ale přesto na základě své svobodné vůle se stáváme i součástí většího společenství. Evropská integrace [...] představuje zásadní obrat ve vztazích mezi evropskými zeměmi. Místem řešení sporů přestalo být bitevní pole a staly se jím jednací místnosti. Z nepřátel se stali partneři. A střední generace v zemích unie je první, která prožívá celý svůj život v míru. [...]
Stojíme těsně před cílem, který je zároveň startem do nové budoucnosti. Změna, kterou zítřek přinese, je jiná již jen proto, že jsme si ji zvolili sami, v referendu. Také se nemění náš politický systém - zůstává prezident republiky, stejně jako parlament, vláda, samosprávné a další orgány, zůstává samozřejmě naše ústava. [...]
Naše rozhodnutí nebylo krokem do neznáma - vidíme, jak v členských zemích unie lidé žijí, že nestrádají, že nepřišli o svou národní či místní identitu. [...]
Dámy a pánové, naše budoucnost spočívá v našich rukách. Unie pouze otevírá prostor a možnosti - jak je využijeme, záleží na nás. I z toho důvodu vstupuji do Evropské unie s vysokým očekáváním. [...] Nejednou se může něco nepodařit, nejednou můžeme zaznamenat dílčí neúspěch nebo zakolísat, ale jsem si naprosto jist, že vše překonáme a že tato dnešní historická volba se nám bude vyplácet.
Vážení spoluobčané, je mi ctí vstupovat do Evropské unie spolu s Vámi. Ať žije Česká republika v Evropské unii! Děkuji Vám.
Španělský sál Pražského hradu, 30. dubna 2004