Provokace nepřátel polského lidu v Poznani

[...] došlo dne 28. června v Poznani k vážným nepokojům.

Od jisté doby se imperialističtí agenti [...] pokoušeli využít hospodářských těžkostí a nedostatků v některých poznaňských závodech k vyprovokování akcí proti lidové moci. Nepřítel si zvolil k provokacím Poznaň nikoli náhodou, neboť zde právě probíhá mezinárodní veletrh. Cílem provokací bylo vrhnout stín na dobré jméno lidového Polska a narušit rozvoj mírové mezinárodní spolupráce.

Dne 28. června se podařilo agentům nepřítele vyprovokovat pouliční nepokoje. Byly přepadeny některé veřejné budovy, při čemž došlo k obětem na lidských životech. [...]

Veřejné orgány, opírající se o uvědomělou část dělnické třídy, ovládly situaci a obnovily ve městě pořádek. [...]

Provokace v Poznani byla zorganisována nepřáteli Polska v okamžiku, kdy se strana a vláda s obrovskou péčí snaží odstranit nedostatky v životě pracujících, dosáhnout demokratisace veřejného života.

Polská tisková kancelář oznámila v poledne 29. června, že život v Poznani se vrací do normálních kolejí. V závodech, které zastavily ve čtvrtek provoz, byla obnovena normální práce. Byla také obnovena pouliční tramvajová a autobusová doprava.

Zpráva uvádí, že za provokací přišlo o život 38 osob a 270 osob bylo zraněno. Mezi mrtvými jsou příslušníci polské armády a pracovníci bezpečnostních orgánů, kteří zahynuli při obraně veřejných objektů před útokem rozvratnických živlů. [...]

Každý, kdo pozvedne ruku proti vládě, může si být jist, že lidová vláda mu tuto ruku utne.

Krvavé bouře v Poznani

[...] Ve čtvrtek 28. června se ze všech částí Poznaně, kde se právě konal za účasti mnohých zástupců ze Západu průmyslový veletrh, shromáždili lidé na hlavním náměstí. Svědci popsali průvody, které pochodovaly městem za polskými vlajkami a skandovaly „Chceme chléb,” jako protest proti nesnesitelným životním podmínkám. [...] Poznaňští demonstranti později přepadli budovy komun. strany a tajné policie a z věznice vysvobodili řadu osob. Komunisté byli demonstracemi překvapení a zdá se, že i část policie přešla na stranu občanstva. Teprve vojsku, které je posádkou v městě, a narychlo přivolaným posilám z okolí se podařilo bouře částečně potlačit. Podařilo se to však jen střelbou z pušek, automatických zbraní a děl tanků do demonstrantů. Sama varšavská vláda, která pro přítomnost cizinců v městě nemohla zprávy o událostech potlačit, byla nucena přiznat v oficiální zprávě „ztráty na životech,” jichž jsou desítky.

Po návratu do Londýna z Poznaňského veletrhu referovalo několik Angličanů o nepokojích. „Desetitisíce demonstrantů zatarasilo ulice. Jeden z členů hnutí odporu mně řekl, že věc byla připravována několik měsíců… Na kasárna tajné policie se útočilo minomety”. A další: [...] „Všichni lidé v ulicích byli šťastní a veselí…”

Budou-li události v Poznani předzvěstí dalších nepokojů za Želez. oponou nebo znamením k „utužení” stranické linie, ukáže nejbližší budoucnost.

„OBAVY” V PRAZE A V BUDAPEŠTI! Československý rozhlas vysílal oficialní zprávu polské vlády o událostech v Poznani a doplnil ji varováním těm, kteří se domnívají, že je vhodná příležitost, aby následovali polského příkladu: „Kdokoliv by zvedl ruku proti režimu, nechť si uvědomí, že bude uťata!”