Proč děti chtěly céčka?
Koupili byste si balíček, co je na fotografii? Zjistěto, co znamenal pro děti před více jak čtyřiceti lety. Chtěli byste ho také?
Koupili byste si balíček, co je na fotografii? Zjistěto, co znamenal pro děti před více jak čtyřiceti lety. Chtěli byste ho také?

Zdroj: NM Praha
Zdroj: NM Praha
Plastová céčka měla původně sloužit jako úchytky pro závěsy. V osmdesátých letech propukla mezi dětmi céčková mánie. Kdo byl „in”, sbíral céčka. Děti vytvářely řetězy propojených céček a zdobily se jimi. Byl to takový tehdejší módní doplněk.
Postupně se objevily i jiné tvary céček (S, 3, B, D, E, §, …) a rozšiřovala se i paleta materiálů (perleť, průhledný plast, fosforeskující plast). Tyto typy byly obzvláště ceněné. Děti si je vzájemně měnily a stanovovaly si „směnné kurzy“.
S céčky se hrála tzv. čára - hra, při níž se céčka házela k označené čáře a ten, kdo k ní dohodil nejblíže, vyhrál céčka ostatních hráčů. Hra byla doplněna o dodatečná pravidla (která se mohla lokálně lišit).
Zdroj: Zkráceno a volně upraveno dle Věčné časy, Praha 2009 a Retrohraní, Brno 2019
„To byl trhák, kdo neměl, nešel s módou. Také jsem měla.“
„‚Máš céčka?' Ty jsme měli asi úplně všichni... Byl to hit...! Čára, výměna,... Chodili jsme ověšený jako blázni, velký frajeři!“
„Taky jsem sbíral céčka a koho znám, tak je sbíral, a byl o ně obrovský zájem.“
„To byla mánie... A jak nebyly k sehnání, tak jsme každou přestávku ve škole hráli o ně čáru.“
„Když jsem jela s dětma na pouť, tak se netěšily tak na kolotoče jako na to, s čím si koupí céčka.“
„Hráli jsme s nimi takovou hru, že jsme je házeli na čáru, a kdo byl nejblíž, sebral je všechny a dal si je na řetízek. Nakonec jsme si je vraceli. Vyhrával ten, kdo měl v průběhu hry nejdelší řetízek.“
Zdroj: Diskuzní fórum pod příspěvky na facebookové stránce Naše dětství za socialismu, 2020 a 2021
Projekt vznikl díky grantu Technologické agentury ČR