Není však pravda, jak někdy tvrdili západní obdivovatelé Sovětského svazu, že by II. světovou válku vyhrál Sovětský svaz. Bez spojenců by Sovětský svaz čelil plnému nasazení německých vzdušných sil a neměl by dostatek munice a zbraní – roku 1943 se válečný materiál poskytnutý Sovětskému svazu rovnal jedné pětině celkové sovětské výroby. Sovětský svaz by bez západní pomoci nevydržel. Západní spojenci naopak zvítězit ve válce bez Sovětského svazu mohli. Cena, kterou by zaplatili, by sice byla strašlivě vysoká, ale dříve nebo později by bombardování srazilo Německo na kolena a Amerika by nakonec mohla zmobilizovat nesmírnou armádu, kterou by odvedla ze zdravé populace 150 milionů lidí. A kdyby se zhatilo naprosto vše, Amerika by, dejme tomu, mohla vše vyřešit svržením atomové bomby na Berlín.

Scénář, že by západní spojenci mohli vyhrát válku na vlastní pěst, je nevyhnutelně spekulativní. Obsahuje však tolik nesprávných předpokladů, že postrádá přesvědčivost. Těžko uvěřit tomu, čím začíná. Kritická léta nezačala pro Sovětský svaz v roce 1943, kdy se otevřela stavidla dodávek podle smlouvy na základě zákona o půjčce a pronájmu, ale byly to roky 1941–42, kdy byla západní pomoc ještě okrajová. V této kritické chvíli Rudá armáda čelila hlavnímu náporu německého letectva, nedocházely jí zbraně ani munice, které logicky byly domácí výroby, a navzdory všemu se udržela. Navíc mnohé z prvních dodávek podle zákona o půjčce a pronájmu nebyly použitelné. Britské tanky nebyly tím, co Rudá armáda potřebovala, a britské zimníky (podobně jako německé) proti ruské zimě nepomohly. Sověti dosáhli převahy samostatně už před tím, než se k nim dostala západní pomoc ve velkém množství.