Odešel jsem z města Slaného pro náboženství, nechtělť svoliti a katolickým býti.
(Historický kalendář slánského měšťana Daniela Vepřka, 1626)
Ten den před Božím vstúpením [2. května] jel jsem z Meziříčí s manželkú a s dítkami, jsúci vypovědín patentem
císařským. Dostal sem se do Trenčína…
(Paměti valašskomeziříčského puškaře Ondřeje Sivého 1637-1638)
Když tak čím dáleji větší soužení na nás ubohé od papeženců v městě Litoměřicích dokračovalo … toho dne žalostně se s
ní (manželkou) rozžehnajíc, všeho tu nechajíc, tajně … z brány (jsem) vyšel.
(Kronika měšťana Václava Nosidla z Geblic, 1626)
Co měl smutný člověk činiti; v plné obci s sousedy svými se rozžehnal … před samým západem slunce s velikou žalostí …
s hůlkou a kabelkou se ubíral … manželky své truchlé a zarmoucené i statečku svého tu v Boleslavi zanechal, do města
Žitavy v Lužicích se obrátil a tam samotný bez manželky půl léta zůstával.
Kdo by pak v tom času toho neučinil a nepřestoupil, nemá více v království českém trpín býti a … z této země docela
se vyhostiti a vystěhovati.
(Kronika mladoboleslavská měšťana Jiřího Kezelia Bydžovského, 1627)